TOTO JE POUZE UKÁZKA STARŠÍHO ČÍSLA NAŠEHO ČASOPISU. POKUD CHCETE
PŘÍSTUP K CELÉMU OBSAHU VŠECH ČÍSEL, STAŇTE SE REGISTROVANÝM UŽIVATELEM

editorial

Milé přítelkyně, Pomalu, ale jistě přibývá těch, které znám osobně. A jistě to bude velká legrace, až se jednou všechny setkáme.Ani se nechce věřit, již po čtvrté se budu s Vámi dělit o svoje dojmy. Uteklo to, že? Mnohé jste se ozvaly a tak víme, že naše práce kolem časopisu, kterou děláme s radostí, přináší radost i Vám. Ohlasy vždy potěší, o chvále snad skromně pomlčím. Píšeme na pokračování o historii krajek, o vývoji módy, zkusím na pokračování i úvodník. V minulém čísle jsem se rozepsala o "všedních" krásách kolem nás. Je to velká škola, vyučování probíhá nepřetržitě a vlastně bez nároků na náš volný čas, ať je pátek nebo svátek. A když nastane skutečný svátek, je čas i na výstavu opravdovou. A je naprosto jedno, jestli jdete na výstavu tahačů, nebo antických památek, dopad je vždy stejný. Vaše inspirace dostane další impuls. Vůbec není podstatné, jestli se nápad dostaví ihned, může přijít úplně jiný, než jste si představovaly. Nevadí, každý nápad, i ten co se Vám třeba právě nelíbí, uložte do krabice a "za rok, za dva nebo za tři"…. Vždy nějak poslouží, buď se Vám nakonec zalíbí, nebo bude základem pro zcela jinou kreaci. Mnohé si, třeba, při čtení těchto slov říkáte: ta je nějak chytrá, nebo : to se snadno řekne. Tato moudra, to nemám ze své hlavy. I já jsem se setkala a krátce pracovala s paní Ottou Borskou, o které mluví i Lenka Malátová ve své učebnici Paličkování. A to jsou její rady, těmi mne postrkovala kupředu a musím říct, že mi velmi pomohla. Jsem jí za to moc vděčná. Zmínka o výstavách přiblížil se konec roku, to všechno mne přivedlo na nápad probrat letošní výstavy a krajkářské akce, které jsme stihly navštívit. Pro pořádek jsem si je napřed sepsala a užasla, jak je to dlouhý sloupeček, co všechno se nám poštěstilo vidět. V dubnu to byl Německý krajkářský kongres ve Weingartenu, pak hned následují Krajkářské slavnosti v Kiskunhalasi. Letošní "Kiskunhalas" má pro nás veliký význam, česká moderní krajka byla součástí těchto slavností. Květnový výlet do Vídně na Den krajek, nový korálek na šňůrce výletů a přátelství. Červen - Festival paličkované krajky v Prešově, červenec tradičně začíná Krajkářskými slavnostmi ve Vamberku. V září jsme opět navštívily Kravaře a jejich Paličkiádu. Cestou tam jsme zvládly i návštěvu muzea v České Lípě , kde právě probíhala výstava krajek a obrazů paní Jaroslavy Pereny. Podzim byl též bohatý na krajkářské akce. Bohužel se nedají stihnout všechny. Annaberg , tedy tamní Krajkářské dny, také nelze vynechat. Zcela nový zážitek přinesla návštěva Ruského mezinárodního centra, kde se konalo předvádění ruských tradičních řemesel. A nakonec bonbónek - 3. krajkářský kongres v rakouském Riedu. Celkem solidní výkon, což? Jedna akce krásnější druhé, není čeho litovat, jen snad kolik jiných jsme musely vynechat, jednak proto, že naše kapsy, bohužel nejsou bezedné a ani čas není nafukovací. Nezasvěcenému se může zdát, že výsledkem je chaos, vše se slije do jedné zmatené čmouhy. My ale víme své, je to tak? Zcela zřetelně se vybaví každý okamžik, nápad, ať v detailu nebo v celku a naprosto jasně v souvislostech s časem i místem. Je obdivuhodné, jak jsou člověčí schopnosti rozsáhlé, stále znovu se mi potvrzuje, že nekonečné. Bezděčně jsem se vrátila k začátku své úvahy. Tak, milé přítelkyně, prohrabujte se svými vzpomínkami, fotografiemi, jako poklad nejvzácnější střeženými knihami a čerpejte z nich nové nápady, poznání i sílu. Na závěr jen něco málo o tom, co chystáme na příští rok. Samozřejmě další výlety a návštěvy zajímavých akcí. Na některých se budeme i aktivně podílet, tak jak to bylo i letos. Připravujeme již avizovanou výstavu Krajka inspirovaná fotografií i dětskou soutěž. Již na webu jsme napsaly, že pro Vás, které zůstanete věrné chystáme malou odměnu: CD-ROM, na kterém budou všechna čísla předešlého ročníku. Tak nic nepřijde nazmar, nemusíte mít obavy. I nám by bylo líto, kdyby naše práce zmizela v propadlišti dějin. A ještě chystáme malou změnu. Úvodníky pro Vás bude psát další z našeho společenství, Martina Nezbedová. Důvod spočívá v celé koncepci a v představě o smyslu naší práce kolem časopisu.. Pyšním se tím, že se ráda dozvídám, učím a zaznamenávám nové věci a dění všeobecně. Jenže… Sebevětší přísun informací a snaha je využívat, další osvojené dovednosti, to vše každého nějak obohatí a někam posune. Ale na svět už přicházíme nějak "naprogramováni". Mám na mysli právě ty názory, postoje i vkus. A i když se během života různě měníme a vyvíjíme, ten prazáklad zůstává. To znamená, že navzdory všem těm vlivům, a není jich málo, je můj úhel pohledu pořád závislý na mém já.

Tak, jak už jsem psala, chceme Vám přinášet stále nové a nové podněty. Tudíž je nezbytné, abychom Vám poskytovaly i jiné názory, náhledy, postoje i pohledy na nové i staré ve světě textilu a krajek, a ostatně i ve světě vůbec. Tož jsem si ten, pro letošek poslední úvodník opět pěkně užila. Ať Vám paličky i nadále pilně klapou, zdraví slouží a příští rok na shledanou! Jindra Neškudlová

obsah čísla

editorial  Jindra Neškudlová  špetka historie  Sedlický čepec, přepis originálu, 1. část Počátky strojní krajky, Jarmila Šlegrová přejít na článek...  encyklopedie krajky  Písmeno F a další , Jarmila Šlegrová přejít na článek...      putování za technikami  Arménská krajka, Anna Chejnovská přejít na článek... Koptská tapiserie, Egypt a jeho historie textilu, II. část , Ilona Parlásková přejít na článek...                               představujeme Vám       Jindra Neškudlová, Gabriela Junášková přejít na článek...     móda napříč stoletími  Rukavice, rukávníky, Jindra Neškudlová přejít na článek...    informatorium  - informace z klubů: Rakouský krajkářský spolek přejít na článek... - pro Vás z internetu: www.textilemuseum.com www.artmuseum.cz přejít na článek...

- převzali jsme: Abenberg Schule, Jindra Neškudlová přejít na článek...   historie kultury   Z historie lidské kultury, tentokrát o kýči, Ilona Parlásková přejít na článek...  tentokrát o technice  Obal, potřeba i záliba, Ilona Parlásková Krabičky přejít na článek...   vyrobte si samy        Vitráže, Gabriela Junášková přejít na článek...      pracovní přílohy  - Inspirace - Hvězda do okna, Anděl, strom, ryba - Řecká krajka - převzato z bulletinu OIDFA - Rekonstrukce tradiční krajky - Rozviny krabiček přejít na článek...       Datum vydání: 29. 12. 2005 Zpracování grafiky, ilustrací a fotografií:  Gabriela Junášková, Milan Junášek Copyright:  Klub Inspirace, Na Bělidle 2, Praha 5 Počítačové zpracování:  Grafické studio Animus, http//animus.wz.cz

návrat na obsah...

špetka historie

Dnes Vám předkládáme první část přepisu originálního textu o krajkách, jejích problémech a názorech na tuto ušlechtilou práci. Budeme Vás zde seznamovat s názory krajkářských osobností, ale i názory publicistů tak, jak byly publikovány ve své době. Na legendy však nezanevřeme. Studiem dobových materiálů si však můžete uvědomit jak složitý a náročný byl život krajkářek, nahlédnout na rozporuplné názory minulosti na estetiku a originalitu. Pro začátek tedy přepis známého a dnes již špatně dostupného dílka pana A. Dřízy , které bylo publikováno již v roce 1925. V další části toulek do historie bychom se rádi věnovali i krajce strojové. Mnozí z nás se domnívají, že strojová krajka je výdobytkem naší současnosti. Není tomu tak. Podobně jako moderní krajka nemá začátky až v době největší slávy české krajky tj. období Bruselu a Montrealu, ale podstatně dříve, tak i strojová krajka má svoji historii podstatně delší. Nahlédněte proto dnes společně s námi k počátkům i krajky strojové. Sedlický čepec přepis legendární studie A.Dřízy z roku 1925, 1.část Motto: Krajka je báseň….(Séguin) Připadá mi že musím psáti pohádku dneška i nedávného minula, která chová v sobě velikou tragedii k níž nehlásí se nikdo z těch, kdož jsou kolem,mám-li podati historii jihočeské krajky. Historie jihočeské krajky! To znamená i historii určitých lidí, život, zvyky, bídu, umění, kulturu, zkrátka vše, co tvoří našeho člověka. V krajce projevuje se individualita, nálada, zvláště v krajkách starších, původních, vpředena je nit života pracovnice. V ní se zrcadlí všechny nálady krajkářky, celý jich kaleidoskop, jsou v ní vetkány všechny radosti i žaly a i píseň pracovnice, která jí ve chvílích klidu a spokojenosti se rtů splývá, má v krajce jemný ohlas. V lidech zakořenila láska ke krajce, život byl jim jich pletením. Láska stupňovala se v náruživost a dobrovolnou povinnost či nutnost….. Pohlédněme na krajku blíže! Ne těma očima, které hledí jen dostati se několik metrů ozdob, ale hlouběji, důkladněji… Je něčím důležitějším, než za co ji máme. Vždyť je obrazem duše lidu, měřítkem vkusu, vzdělanosti, jemnosti a uměleckého cítění. Krajka je domácí prací, která soustřeďovala rodinu, tu starou českou rodinu, jejíž členové se cítili doma šťastnými, žili společné práci, nevyhledávajíce společnosti. Jí navykali rodinnému domu, ona nítila lásku k němu, stejnoměrnou lásku ke všem členům rodiny, která se přenášela i za zdi rodného hnízda. A ta rodina konservovala staré tradice a češství. I krajce patří čestný podíl…. A.Dříza, v Přerově, dne 26.září 1925 Část všeobecná Jihočeská krajka jest původní českou - můžeme říci slovanskou - krajkou v Čechách. Jestliže střetly se u nás dva slohy, severní a jižní, můžeme říci, že srazily se tu i dvě techniky pletení: východní a západní. Východní technika naznačuje i původ krajky sama! Byly jí kolébkou slovanské kraje východní až do Dalmacie pronikla. Pak nastává nová její éra:Benátčanům stala se předmětem obchodu a průmyslovému západu předmětem výroby. Ze západu Evropy přišla opět k nám, ale s jinou technikou a jinými vzory. Zůstala zde krajka původní - východní - a přišla krajka nová - západní. Uměle zavádí se krajka západní k zvýšení blahobytu. Krajkářství naše sloužilo jednak národním účelům a pěstovalo se i na na obchod. Tam, kde přestala národní potřeba, tam zaniklo. Udrželo se jen, kde bylo potřebou zvýšení hmotných příjmů a zlepšení hospodářského blahobytu lidu, když nebylo jiných podmínek pro tovární průmysl a ani polní hospodářství nepostačilo k obživě. V některých případech stalo se jediným zdrojem příjmů, jinde doplňuje výnos polního hospodářství nebo živností. Jihočeské krajkářství patří mezi nejstarší, jichž původ zůstává neznám. Již v XV.století děje se zmínka o něm v knize o kraji prácheňském. Vývoj jeho ubíral se v mezích tradic lidových a je známo, že docílilo značné ceny umělecké. Výrobky byly hledány nejen u nás, ale i za hranicemi. Způsob práce byl v různých končinách v detailech různý, ale uchoval se až po dnes. Tak i vzory zůstaly, avšak dobové požadavky odsunuly pracování starých vzorů do pozadí. V tomto směru byla tomuto obratu na prospěch poptávka po moderním, zavedení krajky strojové a zvláště i státní akce podpůrná za Rakouska.

Vlády pochopily, že průmysl potřebuje jisté pomoci a odhodlaly se k založení státních škol. Správa těchto však bagatelizovala místní techniku i vzory a tak nové generace vyrůstaly v práci ryze moderní. Jen nejstarší pracovnice zůstaly věrny vzorům, které zdědily. Tak zejména zůstala nepovšimnuta krajka hrubých technik. Zavedení jemnější techniky jistě práci prospělo a přineslo jí podmínky schopnosti konkurence. Jest však otázka, jak daleko v tomto směru lze jíti, aniž by byly staré metody a vzory, jinak řečeno, regionální stohy krajkové respektovány, jak si toho plným právem zasluhují? Ony uchovaly nám národní svéráz a dlužno s tohoto stanoviska jich význam posuzovati. ' Dostalo-li se takto pracovnicím odborného vzdělání, zůstala nadále komerční stránka organizace prodeje zanedbána a můžeme směle říci, že jihočeské krajkářství ještě dnes nemá otázku odbytu vyřešenu aspoň takovým způsobem, jako krajkářství východních Čech. Aspoň nenalézáme ještě v tomto směru tolik solidního opravdového podkladu, abychom mohli říci, že tato okolnost nepůsobí jako brzda na rozvoj tohoto jihočeského průmyslu. Nedostatečné ocenění krajky a nepřiměřené honorování práce vedlo krajkářky k tomu, že upouštěly od prací mnohopárových, většinou metrového zboží a vrhly se na běžnější a tou dobou hledanější práci páskovou, snad uzpůsobilejší tvoření malebnějších motivů, ale v zásadě - ač s názory odborníků v tomto smyslu rozcházejí - méněcennější techniky i umění. Snaha tu vedla k dosažení maxima, výroby a maxima výdělku. Přirozeně, že tento spěch po výdělku ubral na jakosti krajky. Dobu předválečnou musíme považovati za dobu úpadku ruční krajky vůbec. Válka dokonala tento destruktivní proces. Ubylo pracovnic, jež nahrazovaly mužskou sílu a ubylo jemnosti rukou, inteligence. Ale i jakost nití ve válce ubrala krajce na schopnosti konkurence. Celá řada složek působila tu k úpadku krajky, jakož i veškeré domácí práce, jichž popis nemá místa v této úvaze o našem krajkářství Leč nechceme se všeobecně dotýkati oné stránky krajkářství, o které bude nutno pojednati šířeji v jednotlivých kapitolách. V této části třeba zmíniti se o krajkářství již dnes zaniklém. V Domažlicích a okolí pletly se krajky ke krojům, zvláště známé "koláče" jimiž se zdobily čepce a krajky ke koutnicím s třepením. Podložka na pletení jmenovala se , klimprsok a paličkám říkalo se kliple. Dnes v těchto končinách zavádí se nové krajkářství, tzv. rudohorské, západní. Slovem "rudohorské" vystihuje lid rozdíl mezi původní domácí prací a prací uměle zavedenou. Zavádění krajkářství vynutily si nepříznivé hospodářské a sociální poměry lidu. Na Klatovsku nosívaly se k národnímu kroji čepce, jež byly lemovány vzácnou jemnou krajkou. Dá se souditi, že pro tuto potřebu se pletly krajky po domácku, ač důkazů tu není. Stavění národního kroje předpokládá tuto dovednost u lidu. Způsob pletení krajky připomíná krajku stražovskou. Později byly sem krajky prodávány ze Strážcova. O průmyslu krajkářském nedá se mluviti na Horažďovicku, kde pracovány ode dávna pěkné krajky, ale jen pro potřebu a ne na prodej a ve větším rozsahu.

návrat na obsah...

špetka historie

Též na Miroticku - v sousedství krajkářské oblasti sedlické - pletlo se a dosud v ojedinělých případech se pracují krajky. V Písku a okolí zabývaly se pletením krajek na výdělek určité vrstvy občanské, zvl. Dcery a vdovy z rodin státních a vrchnostenských úředníků, jelikož dary pro svobodné dcery a pense vdov bývaly velmi skrovné. Vdova s dcerami po knížecím úředníku dostala ke skrovné penzi byt na venkovském panství a tu pletly vesničankám krajky k zástěrám a spodním sukním. Též pletly dětské prádélko. V městě usazovaly s rodiny po státních úřednících. Živily se podobně, pletouce krajky pro městské rodiny nebo na prodej do krámů, často i kramářům na jarmarky. K zvláštní výrobě průmyslové nedošlo.

Milovicko bývá též jmenováno mezi oblastmi, kde krajkářství zaniklo. V Prčici před dvěma generacemi, pletlo se na stojánku ze dřeva, k němuž byla poduška připevněna dvěma šrouby. Kromě toho vyskytují s zmínky o zaniklém krajkářství kol. Ml.Vožice a Tábora. Počátky strojové krajky Při hledání informací o anglické krajce jsem narazila na zmínky o počátcích strojové krajky. Překvapilo mě, jak brzy se ruční pletení "mechanizovalo" a kde vlastně byl prapočátek strojové krajky. Myslím, že moje krátká informace o této oblasti v Anglii bude zajímat i ostatní.. Do 16. století si každá rodina vyráběla vlastní punčochy, ale v roce 1589 vynalezl Wiliam Lee, kaplan v Calvertonu (Nottinghamshire) stávek na pletení punčoch, první pletací stroj svého druhu. Stávek ovládala jedna osoba. Požadavky na strojově vyráběné punčochy rostly a tak se jejich výroba šířila do vesnic hrabství a přilehlých částí Derbyshire a Leicestershire, zaměstnávala velkou část mužské populace. Na počátku sedmnáctého století byli pletači velmi hrdí na svou profesi a jejich odznakem byl stříbrná pletací jehlice. Starý stávek na pletení punčoch Další vynález, pojmenovaný "tickler" umožnil vyplétání otvorů a další vynálezy pak základní vzorování. Velký pokrok nastal, když byl vynalezen parní stroj, což umožňovalo konstrukci větších strojů, nejen na pletení punčoch. Venkovští pletači s ručními stávky však byli znevýhodněni, výroba se začala soustřeďovat ve městech, specielně v Leicesteru. Zajímavé pro nás je, že vývoj a vylepšování stávků na pletení punčoch mělo vliv na vznik strojové výroby krajek. Již v roce 1768 vyrobil Thomas Hammond první skutečný stroj na výrobu krajky a v roce 1775 byla metoda vylepšena tak, že mohl vyrábět síťovinu, která se pak ručně vyšívala. Stroj na výrobu paličkované krajky byl patentován roku 1809, zkonstruoval jej John Heathcote z Derbyshire. Ten pracoval na stávku na výrobu punčoch ale pozoroval i práci krajkářek a všechny tyto zkušenosti zužitkoval při návrhu vlastního stroje, když místo jehel použil pohyblivé paličky. Tkaná síť již byla dosti podobná ručně paličkované.. Všechny vynálezy postupně zlepšovaly kvalitu i kvantitu vyráběných krajek, ale výroba krajek stále zůstávala venkovským průmyslem, krajkáři si stroj půjčovali od výrobních společností. Skutečná industrializace rodícího se odvětví nastala až v roce 1846 s vývojem stroje na výrobu nottinghamských krajkových záclon. Johna Liveseye. Na počátku 20. století byl Nottingham největším producentem krajek ve světe a také největším exportérem. Bylo zde 130 továren, které zaměstnávaly více jak 20 000 lidí. Krajky se tu dělají dodnes. Historie výroby strojových krajek je ale samostatnou kapitolou, dostaneme se k ní podrobněji v některém z příštích čísel našeho časopisu.

návrat na obsah...

encyklopedie krajky

Písmeno F a další... Filetová krajka (síťovaná krajka) Vyšívání na sí´tovině je jednou z nejstarších krajkářských technik, název filet pochází z francouzštiny. Původně se tato krajka nazývala "lacis" a v 16. a 17, století byla hodně rozšířená, především v Italii. V 19. století zažila svůj návrat a byla velice populární. Brzy se tento typ krajky začal vyrábět i strojově. Když je při vyšívání síťoviny použit pouze látací steh, označuje se jako "síťovina antická". Druhý způsob, "gipýrová síťovina" používá kromě látacího stehu ještě rozličné ozdobné výplně. Honitonská krajka Honitonská krajka je jedna z mnoha typů paličkovaných krajek obchodně produkovaných několik posledních století , která se proslavila svým jemným a velmi krásným vzorováním. Tato krajka se nazývá podle města Honiton ve východním Devonu, i když se nevyráběla přímo v tomto městě, ale spíše v jeho okolí. Ve městě sídlili obchodníci, kteří organizovali její výrobu. Dnes je termín "Hontonská krajka" obecné jméno pro určitou techniku a vzorování paličkovaných krajek a není svázáno pouze s městem Honiton, ale krajka tohoto typu se paličkuje po celém světě.

Charakteristika krajky paličkované motivy jsou vypracovány odděleně a dodatečně spojovány propojkami s pikotkami nebo půdicí vypracována z jemých nití jemné a bohaté vzorování, květinové motivy, např. růže, jetel, bodlák i motýlci bohatost výplní Historické záznamy dokazují, že krajky se v okolí Honitonu dělaly již v 17. století.. Vedle dokladů na obrazech portrétů z té doby existují i záznamy Celie Fiennes. Tato zajímavá žena procestovala sama (jen se dvěma sloužícími) v letech 1685-1703 Anglii a své dojmy si zaznamenávala. Dnes tyto zápisky dokreslují obraz života na anglickém venkově na přelomu 17. a 18. století.. Mimo jiné si zapsala, že zdejší krajky jsou stejně jemné jako flanderské, jen se hůře perou, což se přičítalo horší kvalitě anglických nití. Zajímavé jsou také její poznámky k úrovni krajek, z kterých vyplývá, že devonské práce byly kvalitnější, než se doposud uvádělo. Ze začátku 18. století neexistují určitější informace, i když je jisté, že se zde dělaly krajky podobné bruselským. O tom, jak se krajkářství do oblasti Devonu dostalo, existuje řada dohadů. Ve většině pramenů se uvádí, že je sem přinesli vlámští a francouzští uprchlíci, Allhallow museum v Honitonu toto naopak popírá a uvádí, že neexistují žádné doklady o tom, že paličkování sem přinesli uprchlíci z Flander v roce 1570. Toto tvrzení prý vzniklo v 19. stol. nedostatečným historickým výzkumem a přetrvává dodnes. Údajně neexistují žádné místní záznamy o vlámských krajkářkách nebo jiných řemeslnících. Pokud se dá říci, že krajka byla někde vynalezena, bylo to prý v Itálii, odkud se rozšířila na všechna místa, kde existoval textilní průmysl. A to Honiton splňoval. Byl odedávna textilním městem, obeznámený s různými materiály, existoval zde velmi dobře zavedený systém pracovníků a obchodníků, byly tu opravdu všechny předpoklady pro výrobu krajek. V oblasti se produkovala vlna a především se zde pěstoval len, z kterého se předla příze, která se využívala při výrobě krajek. Honiton měl také dobře rozvinutý obchod s Londýnem, s jeho požadavky na módní zboží. Krajkářství se rozšířilo do dalších měst Devonu jako je Axminster, Beer, Branscombe, Ottery St.Mary, Seaton a Sidmouth.. V jednotlivostech se Honitonská krajka podobá staré paličkované krajce z Flander ze stejného období, ale léta paličkování ve východním Devonu vnesla do krajky znaky charakteristické právě jen pro Honitonskou krajku. Velké krajky byly tvořeny mnoha malými "dílky", které dělali doma různí pracovníci a které pak dávali dohromady, dohotovovali k prodeji jiní specialisté,. Vzory byly založeny na květech, zvířatech a ostatních přírodních produktech. Honitonská krajka byla velice drahá, protože se dělala z velmi jemných nití a také její vzory byly pracné. Používala se ke zdobení šatů šlechty a bohatých lidí. Krajky se používaly na límce, šátky, kapesníčky, čepce, volánky. V roce. 1676 bylo v oblasti Devonu 5 299 krajkářů. Jedna třetina z nich v Honitonu - 1341 mužů, žen a dětí paličkovali v domech podél High Street. Každá vesnice měla své krajkáře.

návrat na obsah...

encyklopedie krajky

V krajkářském průmyslu existovala přesná hierarchie. Na vrcholu byli obchodníci nebo překupníci, kteří přebírali objednávky a platili konečné produkty. Oni zaměstnávali návrháře, krajkářky a "dokončovatele" krajek. Krajkáři většinou pracovali doma, zatímco obchodníci měli své obchody v Honitonu i jiných vesnicích a městech oblasti. Ještě v 19. stol. byly krajkáři placeni velmi špatně, často jen za kupony, které mohli utratit jen v obchodech majitele firmy pro kterého pracovali. Nebyl to domácký průmysl, ale vysoce organizovaná a řízená tovární výroba. Honitonská krajka byla velice módní přes 300 let a podporovala ji i královská rodina. Královna Charlotta si objednala šaty z Honitonské krajky v obchodě vedeném paní Davey.

Když si šaty objednávala královna Adeleide, požadovala, aby vzorem byly květy - písmena z jejího jména. Královna Viktorie se vdávala v závoji z Honitonské krajky a současná královna vlastní křtící obleček, který byl použit pro její děti a vnoučata. V roce 1809 si nechal muž jménem Heathcote patentovat stroj, který vyráběl paličkovanou krajku. Během několika let se stroje vylepšily tak, že vyráběly dobré krajky. Nebyly sice tak jemné jako Honitonská krajka, ale jejich výroba byla nesporně rychlejší a hlavně levnější. Následkem toho začalo ruční krajkářství umírat. Krajkáři se sice snažili vyrábět levněji, ale se stroji nemohli soutěžit. V roce 1940 se již nikdo výrobou krajek neživil, přesto tu ale krajkářské řemeslo žije dál.Hodně lidí má paličkování jako svůj koníček, paličkování jako řemeslo nezemře. Guipure Slovo guipure [gipír] je z francouzštiny, podle slovníku znamená krajky, guiper (ve staré francouzštině) znamená pokrýt hedvábím. Anglický slovník nabízí pro guipure význam "krajková aplikace", "velká krajková ozdoba". S termínem "guipure" se v publikacích o krajkách setkáváme velmi často, proto se pokusíme o stručné osvětlení tohoto pojmu. Podle Santiny Levey je guipure - francouzský ekvivalent pro gimp (obtahovačku) - jako "gipýrové krajky" se v 19. století označovaly všechny krajky bez půdice - na přelomu 19. a 20. století se vyráběla "guipure d´art", filetová krajka vyšívaná na hrubší síťované síti. Při vyšívání se používaly nejen původní, historické stehy, ale např. i třírozměrná lístkovina a další nové stehy, krajka je plastická.. V dalších pramenech jsem našla, že se tak označují krajky nebo pozamenty, kde jsou motivy vzoru vytvarována ze šňůrky (obtahovačky) z jemného drátku opleteného hedvábnou nebo bavlněnou nitíí. Původně bývala tato šňůrka vytvořena z "cartisane", proužku jemného pergamenu opředeného hedvábnou, zlatou nebo stříbrnou nití. Z této tuhé šňůrky se tvarovaly motivy vzoru, které pak byly pospojována za pomoci jehly. Obecně termín "gipýrová krajka" označuje šitou nebo paličkovanou krajku, jejíž design spočívá na výrazném reliéfu, krajka nemá půdici, a motivy jsou spojovány propojkami a řetízky,. Do skupiny "gipýrových krajek" jsou zařazovány Benátské a Janovské krajky, krajky Bedfordshire a Cluny a krajky Maltézské. Gipýrová síťovina

návrat na obsah...

 

encyklopedie krajky

Mechelenská (Malínská) krajka Název "Malínská" se původně používal ve Francii a Anglii pro všechny vlámské paličkované krajky sedmnáctého století a počátku osmnáctého. Je odvozen od jména města Malines (francouzsky), Mechelen (vlámsky) ve Flandrech, kdysi samostatného hrabství. Dnes je toto území rozděleno mezi Belgii, Francii a Nizozemí. Typ krajky, který se dnes uvádí jako Mechelenská, je doložen až v druhé polovině sedmnáctého století a bývá označován za nejkrásnější z krajek. Její vrchol byl v 18. století, je to krajka velice jemná, téměř průhledná. detail Mechelenské krajky Charakteristika mnohopárová krajka vypracovaná z velmi tenkých lněných nití s buňkovou půdicí s krátkým řetízkem (ta se někdy nazývá mechelenská), občas se vyskytuje i půdice armure je použita hedvábná obtahovačka (tím se odlišuje od Valencienky) bohaté květinové motivy vypracované plátnem počátkem 19. stol. je plocha vypracovaná plátnem zredukována na jednoduchý květinový motiv na okraji krajky krajka Mechelen z r.1770 - půdice tvoří malou část krajky

Mechelen s půdicí armure typická krajka Mechelen z poloviny 19.st.

návrat na obsah...

TOTO JE POUZE UKÁZKA STARŠÍHO ČÍSLA NAŠEHO ČASOPISU. POKUD CHCETE
PŘÍSTUP K CELÉMU OBSAHU VŠECH ČÍSEL, STAŇTE SE REGISTROVANÝM UŽIVATELEM