Napsala Jindra Neškudlová

Tak ještě naložit zelí a zima může začít konstatovala Alice, když jsme nadmíru spokojené s letošní výpravou do Annabergu klesly do pohodlných a na naše poměry luxusních sedaček motoráčku z Annabergu do Vejprt.

Už je to tak, že krajkářský podzim si bez výletu do hornického a krajkářského Annabergu neumíme představit. Letos to bylo těžké rozhodování, kam se v sobotu 15. září vypravit. Výstava prací kurzů VSUŘ vedených paní Eremiášovou nakonec zhoupla misky na tuto stranu a tak jsme se v sobotu ráno, opět za tmy vydaly směrem na Chomutov, na kruhovém objezdu neztratily stopu a nádherným svítáním dorazily do Vejprt, města, které dělí hraniční čára. Pro mne to bylo první setkání s místem toho druhu a jen těžko si dokáži představit, jak a proč tam lidé žili a ještě stále žijí. I když přehlédnete „budku“ celnice, nepřehlédnete, že tam za tou vodou, v protější stráni je zcela jiné město nejen podle názvu. Změny k lepšímu jsou již vidět i na naší straně, tak se zdá že touha lidí žít v pěkném a přívětivém prostředí se opět probouzí. Držme jim tam v tom krušném podnebí palce.

Nemohla jsem se nepodělit o tento zážitek, teď už se budu věnovat jen 18. Krajkářským dnům. Již jsem uvedla, jak jsme letos cestovaly. Předchozí návštěvy jsme uskutečnily autobusem a tak nás strmý výstup z nádraží na náměstí překvapil. Byl to solidní sportovní výkon. Barbara Uthmann nás uvítala jako předchozí roky. Slavnostní zahájení, uvítání hostí a vyhlášení programu je pravidelný pořad sobotního rána. Chodby „Erzhammer“ bzučely stejně jako předchozí roky. V Malém sále pod vystavenými soutěžními pracemi ( letošní téma – pásková krajka) opět pilně pracovaly krušnohorské krajkářky. Jak jistě víte, výstavy jsou vždy dvě. Paní Marianne Stang představila klášterní krajku. Její pracnost trvale budí respekt. Musím říci, že i krásná vologodská krajka (též pásková), kterou představily ruské krajkářky, je náročná na trpělivost.V učebně v posledním patře byla malá expozice věnovaná památce paní Helmtrud Meyer.

Všechno pečlivě prohlédnout a nafotit pro ty z Vás, kterým se letos nepodařilo přijet, to je taktéž nutno udělat. Pak ještě obejít prodejce a dát pozor, aby žádný nebyl vynechán a tím pádem nic neuniklo naší pozornosti. Kapsičky si tentokrát trochu oddechly, protože jsme jim daly zabrat už ve Schneebergu.

Počasí nám přálo ze všech sil a tak přesun do Erzgebirgsmuseum se protáhl o zastávku v nádherném kostele sv. Anny a menší procházku ulicemi a obchůdky města. Za muzeem předváděli svoje řemeslo annaberští kameníci. To byl další zajímavý poznatek. A konečně jsme se dostaly do muzea, kde byla výstava VSUŘ, to znamená krajka moderní. Ta nádherně kontrastovala se starými krajkami vystavovanými Kantcentrem z Brugg. Již v úvodu jsem popsala spokojenost a pohodu které i tento výlet přinesl. A nebyly to jen krajky a příjemná atmosféra celého Annabergu, co nás tak potěšilo. Na náměstí je překvapivě velká kavárna, kterou jsme též nemohly vynechat. A byla to moc pěkná tečka za celým dnem. Již v muzeu nás potěšila snaha pana pokladníka mluvit česky, a slečna v kavárně nás utvrdila, že návštěvníků z Čech si tady opravdu váží, když se též snažila najít správné české slovíčko při vyřizování naší objednávky výborných saských Kuchen a kávy. Barbara Uthmann byla prvním i posledním krajkářským kontaktem v Annabergu 2007.Pak už jen „motoráček“, naštěstí POD kopcem, usměvavý pan průvodčí, celníci, kteří si nás pamatovali od rána a zajímali se nejen o doklady, ale i naše dojmy z výletu. Auta čekala tam, kde jsme je ráno nechaly. I to podivné město Vejprty už nepůsobilo tak podivně. Ať žije Annaberg 2008!

Dodatek ke krajkářským dnům v Annabergu
napsala Jarmila Šlegrová

Já jsem si naplánovala výlet do Annabergu na pondělí, kdy se tu konal „Český den“. Z Loun, kde jsme trávili víkend, je to přes Vejprty jen 82 km a tak díky manželovi, který byl ochoten udělat si výlet, mohu k příspěvku Jindřišky Neškudloví přidat i své neuměle vyjádřené dojmy. Většinou jsem na zdejších krajkářských dnech byla v sobotu, kdy je tu opravdu „mumraj“. V pondělí odpoledne tu naopak vládl klid a mír, v pohodě jsem si vše prohlédla, potěšila se, došla jsem i na výstavy do muzea. Byl krásný podzimní den a tak sama procházka městečkem byla velice příjemná, pochutnala jsem si na jejich typickém tvarohovém zákusku, potěšilo mě, jak se vzhled městečka vylepšuje.

Přehlídka „Alltägliches und Nichtalltägliches“ (Všední a nevšední – nebo spíš Pro dny všední i sváteční?) z Ateliéru Ivy Proškové byla od 17 hodin a tak jsem měla času dost. Byla jsem zvědavá kolik lidí na ní přijde a účast mě opravdu překvapila – najednou se začal sál plnit a na začátku přehlídku už nebylo kam si sednout. Je znát, jak dobré jméno tu mají české krajkářky. Ještě že jsem si včas obsadila místo, odkud jsem si já naivka myslela, že se mi bude dobře fotografovat, abych vás mohla o modelech informovat i obrazem. S fotografováním jsem moc úspěšná nebyla – dívky běhaly moc rychle, než jsem stačila zaostřit na krajku, byly pryč. Ještě že mezi nima byla Marcela Mašková, aspoň ta se vždy na chvíli zastavila, aby se divačky mohly modelem potěšit.

Ale více k předváděným modelům. V rychlém sledu byly předváděny textilní doplňky – hedvábné šátky, šály, límce, klobouky, tašky, ale i šaty, haleny. Zdobené batikou, paličkovanou či šitou krajkou, ale i z kůže, vše s nezaměnitelným rukopisem Ivy Proškové, Ivanky Domanjové a Dany Maškové, své místo našly i výrobky z kurzů VSUŘ. Opravdu bylo na co se dívat, co model, to nápad. Všechny modely sklidily zasloužený úspěch. Škoda, že fotografie nemohou přenést atmosféru přehlídky.