Martina Nezbedová

Letos se ve Vamberku konalo již desáté mezinárodní setkání krajkářek a třetí bienále české krajky. V minulých letech se vždy některá z nás na tyto akce vypravila a některé jsou dokonce tak věrnými návštěvnicemi, že mají první víkend v červenci spojen pouze s krajkami. Tentokrát jsme se rozhodly, že vyrazíme společně. Vždyť od posledního velkého výletu uběhly celé dva měsíce a to je dost dlouhá doba. Našly se ovšem členky, které nevydržely a vydaly se mezi tím za krajkami samy, ale společný výlet je přeci jen něco jiného.

Vyráželo se v sobotu 1. 7. v poměrně přijatelnou dobu, v sedm hodin ráno ze Smíchova. V malém busíku nás bylo 14 a další 4 jely autem. Cesta utíkala rychle, bylo si co vyprávět a hlavně jsme se těšily na krajky.

První zastávka byla v Rychnově nad Kněžnou. V místní zámecké galerii jsme si prohlédly autorskou výstavu paní Ludmily Kaprasové, jejíž tvorba je velice rozsáhlá. Monumentální díla zabírající polovinu výstavních místností budila úžas svými rozměry a krajky zobrazující historické budovy údiv nad výborným zpracováním a podobností originálům. Kromě paní Kaprasové měla v zámecké galerii výstavu také Ema Srncová. Její obrázky vždy potěší. Potěšily jsme duši a vydaly se na malou prohlídku městečka. Neodolala jsem a vyfotila jsem se s hrdiny mého dětství – Petrem Bajzou a jeho čtyřmi kamarády. Příjemně jsme si poseděly v cukrárně a vydaly se na další cestu.

Dalším místem naší výpravy byla Javornice a v ní domek, kde se svým manželem malířem Vojtěchem Sedláčkem žila a tvořila naše přední krajkářka Marie Sedláčková – Serbousková. Po prohlídce domku s atelierem, výstavy místního malíře Josefa Korejze Blatinského, kočárů a loutek jsme se rozloučily se svérázným průvodcem, místním občanem, který k prohlídce řekl mnoho zajímavostí, které se jen těžko lze dozvědět z jiných zdrojů než od starousedlíků.

Naše cesta pokračovala do Letohradu, kde jsme byly ubytované na místním internátě. Ubytovaly jsme se, trochu se osvěžily a honem za krajkami. V zámecké orangerii vystavovaly krajkářky ze Slovenska. I když máme na krajku různé názory, dílo Jany Frajkorové nás zaujalo všechny. Množství jejích nápadů, možnosti zpracování, vyladění barev a kombinace s jinými materiály, to všechno v nás zanechalo hluboký dojem. Nejpůsobivější byly asi Varhany, kombinace malby na hedvábí a krajky. Další práce byly také velice zajímavé a dobře technicky vypracované. Líbila se nám i instalace krajek, která byla velice dobře provedena. Nad čím jsme se pozastavovaly, to byly neupravené prostory. Patrně zde bude probíhat rekonstrukce.

Po důkladné prohlídce vystavených krajek jsme odjely do Bystřece do Ateliéru Alternativa k paní Jitce Egemaierové von Lindern, která zde v době Krajkářských slavností pořádá výstavy a především prodejní módní přehlídku. Na tu jsme se obzvláště těšily. Modely byly překrásné, nápadité i nositelné. Po přehlídce jednotlivých kreací nám bylo umožněno všechno si osahat, důkladně prohlédnou a nafotit.

První den našeho výletu jsme zakončily v restauraci v Muzeu řemesel, kde jsme povečeřely. A přesto, že jsou pro nás nejdůležitější krajky, tak zde jsme měly mimořádný kulinářský zážitek z výborně připraveného jídla. Škoda, že Letohradské členky našeho klubu byly tak pracovně vytížené, že si s námi nemohly přijít posedět.

Celou neděli jsme si nechaly na Vamberk. K vidění tam toho bylo dost. Rozprchly jsme se po skupinkách, ale často jsme se potkávaly a sdělovaly si své zážitky a názory na vystavené. V prvním patře sokolovny vystavovala Jana Křepelová moderní krajku. Exponáty se nesly v duchu názvu výstavy Iluze třetí dimenze. Převládaly hrátky s barvami a vzory, které vytvářely zajímavé kompozice.

Přízemí bylo plné prodejců. Nejen našich, ale i ze Slovenska, Španělska a Německa. Tady jsem byla nejdéle. Setkávání s lidmi mám ráda. Musela jsem všechny pozdravit a popovídat si s nimi, s těmi, které znám osobně, i s těmi, se kterými si píši. A všem, kteří nás neznají jsem chtěla dát informace o našem klubu. Ráda bych poděkovala všem, od kterých jsem dostala podvinek pro naše stránky.

Plné zvědavosti jsme vyrazily do sportovní haly na III. bienále české krajky. Zde byla vystavena současná česká krajkářská tvorba. Bienále je soutěžní. Mimo hodnocení, které již bylo provedeno, zde byla možnost rozhodnout o udělení Diplomu sympatie. Vystavené práce byly poněkud zvláštní, moje sympatie získal Ikaros paní Štefkové. A protože mám raději klasickou historickou krajku, vydala jsem se spolu s ostatními do Muzea krajky.

Tady čekalo překvapení v podobě nové expozice. Muzeum sáhlo do svých zásob a vystavilo v celém prvním patře českou krajkářskou tvorbu 23 autorů, vytvořenou v letech 1980 – 2005. Historická kolekce krajek byla vybrána ze sbírky holanďanky Gerry Driessen. A byla obdivuhodná. Člověk nepřestává žasnout nad množstvím použitých párů a různorodostí vzorů.

Další zastávka byla v Krajkářské škole. Výstava nesla název Krajka, móda, inspirace a byla velice zajímavá a inspirující. Vkusné módní kreace, precizní paličkovaná krajka a příjemně sladěné barvy, to bylo to, co nás ujistilo, že ve Vamberku vyrůstá další schopná generace krajkářek.

Poslední zastávkou před naším odjezdem byl areál Vamberecké krajky cz s. r. o. Tady se konečně moje dušička nabažila klasiky. Výstava vývoje krajky a krajkářství byla nejen poučná, ale především plná krásných krajek. A pak to využití klasické krajky pro dnešek, to bylo úžasné.

Odpoledne se nachýlilo a nás čekala už jen dlouhá cesta domů. Odjely jsme s novou chutí k paličkování. Večer doma jistě nejedna z nás sedla k paličkám nebo k náčrtníku a dala se do práce.

Už teď se těšíme na další výlet.