Napsala Jarmila Šlégrová a Jaroslava Šochová

Stalo se téměř pravidlem, že naše výlety za krajkami zahajujeme na jaře cestou na kongres „Deutscher Klöppelverband“. Letos se tento kongres konal již po pětadvacáté. Pochopitelně jsme tam nemohly chybět ani my, členky klubu Inspirace, a tak jsme se 14. dubna 2007 vydaly do Schneebergu se zájezdem Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel, který zorganizovala paní Prošková.

Před návštěvou kongresu ve Schneebergu jsme měly naplánovanou ještě zastávku v městě Plavno, které se proslavilo výrobou strojové krajky. Již v 15. a 16. století bylo Plavno centrem soukenického řemesla. Ruční vyšívání jako domácké řemeslo se tu začalo rozvíjet koncem 18. století. Roku 1828 bylo ve městě a okolí zaměstnáno ruční výšivkou asi 2000 lidí, a brzy tu začaly pokusy se strojovým vyšíváním. Když v roce 1857 uvedla firmy Schnorr a Steinhäuser do provozu první dva vyšívací stroje, znamenalo to pro vyšívačky průmyslovou revoluci a pro město a okolí velký hospodářský pokrok. Strojově vyšívaná krajka byla světově žádaný produkt a módu velmi ovlivnila. Již v roce 1872 bylo v Plavně okolo 239 vyšívacích podniků s 907 vyšívacími stroji.V roce 1900, na Světové výstavě v Paříži, byly krajky z Plavna odměněny cenou Grand prix. Během 1.světové války nastal pochopitelně velký útlum výroby, v roce 1935 tu ale již opět pracovalo 277 vyšívacích firem, bohužel po 2. světové válce čtyři pětiny podniků byly v rozvalinách. Po válce se sice některé soukromé firmy začaly obnovovat, ale v roce 1953 začalo zestátňování krajkářsého rezortu. Krajka z Plavna však opět získávala věhlas, v roce 1982 VEB Kombinat Deko Plauen exportoval do 40 zemí světa. Muzeum „plavenské“krajky bylo založeno 1984. V roce 1990 se dal do pohybu proces privatizace a reprivatizace. Kdo by se chtěl znovu touto krajkou potěšit, může navštívit 15.-17. června „Plauener Spitzenfest“ (více informací z historie Plavna i v češtině na http://www.plauen.de/1907-2007 ).

V Plavně jsme se nejdříve zastavily v Předváděcím centru strojově vyráběné krajky, které je umístěno v původní vyšívačské dílně. Zde jsme si prohlédly pantografické stroje pro výrobu šité krajky, které byly vyrobeny v polovině 19. století a dodnes jsou funkční, ještě dnes je na nich možno vyrobit krásnou vyšívanou krajku. První stroje se ovládaly ručně. Když průvodkně uvedla stroj do chodu, dala se soustava kladek a pák hlučně do pohybu. My jsme jen s údivem sledovaly souhru všech součástek. Prohlédly jsme si i stroj na navlékání jehel a jiný na namotávání člunků. Novější pantografické stroje byly již poháněny motorkem a k jejich řízení se začala používat dírkovaná páska. Seznámily jsme se s metodou výroby tz., „vzdušné“ neboli „leptané“ krajky (dělá se tu od roku 1889). Na tenkou látku se strojově vyšijí motivy, tenká látka se pak naruší a chemicky nebo mechanicky (podle použitého podkladu) se odstraní. Motivy pak zručné švadleny sešívají na dečky, límce či jiné dekorační předměty. I tuto kompletaci nám vyšívačky na historických malých strojích předvedly.

V druhé budově Předváděcího centra byla instalovaná nádherná výstava prací paní Proškové. Krásné šály, šátky, límce, obrazová i prostorová moderní krajka. Bylo to velmi zajímavé prohlížet si ruční moderní krajku v sousedství historické krajky strojové. Na prohlížení a k obdivování toho bylo opravdu hodně. Nejen množství exponátů, ale především množství nápadů. Je obdivuhodné, co vše je možné stihnout.

Musely jsme ovšem pokračovat dál, měly jsme toho ještě mnoho před sebou, v Krajkářském muzeu na Staré radnici na nás již čekaly Margaretiny krajky a expozice historie plavenské vyšívané krajky. Kusy i kousky z historických sbírek včetně hotových šatů a módních doplňků, jemné a ještě jemnější kraječky, kouzlo pohádek. Zajímavé byly vitriny, kde byly pro porovnání vedle sebe jednotlivé typy krajek ručně a strojově vyráběných. Některé se opravdu těžko určovaly.

Při příležitosti kongresu v Schneebergu uspořádalo muzeum retrospektivní výstavu autorky Margaretiny krajky paní Margarete Naumann (1881-1946). Měly jsme možnost prohlédnout si kouzelné figurální drobnosti, ozdobné i páskové pruhy vytvořené z tenoučkých nití technikou makramé. Techniku Margaretiny krajky oživila paní Lotte Heinemann (v době Krajkářských trhů bude mít v Praze kurz této techniky) a tak na výstavě byly i nové motivy a nápady, jak tuto techniku využít. Bylo to velice pěkné, ale bylo třeba pokračovat do Schneebergu, místa konání kongres. Cestou jsme si užívaly pohledy na jarní Krušné hory.

Schneeberg nás přivítal opravdu slavnostně, jak se patřilo k 25. výročí konání krajkářského kongresu. Náměstíčko a ulice kolem Kulturního centra „Goldne Sonne“, byly vyzdobeny velkými vyřezávanými paličkami, které byly zavěšeny na šňůře natažené na lampách kolem náměstíčka. Podle síly větru klepaly do taktu. K tomu vyhrával rozesmátý místní flašinetář.

Prohlídku jsme začaly v Ehemalige Schmidt-Bank-Filiale. Zde bylo soustředěno snad nejvíc vystavovaných krajek. Tři patra prací na různá témata. Bylo vidět, že krajkářky udělaly velký kus práce a hodně pokročily v moderní krajce. Samy názvy jednotlivých výstav mluví samy za sebe: „Ornament – Hra proměn paličkované krajky“, krajky zaslané do soutěže roku 2007 na téma „Nádech zlata“, retrospektivní výstava Babary Saupe, „ Paličkované kšiltovky“ (vzpomněly jsme si na „kšiltovky“ Ivanky Domanjové). Své krajky tu vystavovala také Sieglinde Hempel.

Velice povznášející byla výstava“ˇČas pro věčnost“ Vysoké školy užitého umění ve Schneebergu v kostele sv. Wolfganga. Byly tu prostorové paličkované krajky, zavěšené jemné závěsy a různé paličkované koruny z jemných drátků. Velebné prostory kostela velmi umocňovaly jejich působení. Měly jsme velikou starost, jak a zda se nám podaří tuto jemnou krásu zachytit do fotoaparátu.

Na kongresu pochopitelně nemohly chybět krajkářky a krajkáři krásného belgického městečka Bruggy, ti měli v místním hornickém muzeu výstavu s názvem „Kolem dokola krajek“. Co říci k jejich krajkám? Ty můžeme jen obdivovat. Stálou hornickou expozici muzea jsme minuly a vrhly se na zásuvky se schneebergskými krajkami. Byla to všechno pastva pro oči.

Výstava „Krajka dnes a zítra“, umístěná v evangelické základní škole působila úplně jinak. Zde byly vystaveny moderní krajky, zajímavé límce vypracované z jemných nití s přidanými přírodninami, práce z kovových drátků. Vše poměrně pracné, ale perfektně vypracované, s nápaditým použitím různých půdic.

Nejživěji snad bylo ve sportovní hale, kde bylo velké množství prodejců. A to byl pro všechny krajkářky teprve nápor na nervy! Množství knížek, pomůcek, přízí, korálků a všeho možného i nemožného až oči přecházely. Když jsme se nepotkaly se známými krajkářkami po městě na různých výstavách, setkaly jsme se zde. A tak jsme některé nestihly vyjet ještě za krajkami do městečka Aue na výstavu v Kulturním domě „Mistři a jejich žáci“. Výstava prý byla pěkná a stála za podívanou. Byly tam práce dětí ale i jejich učitelů.

My jsme patřily k těm, co oželely Aue a ještě jednou se vrátily do Schmidt- Bank- Filiale a v klidu si v podvečer ještě jednou prošly výstavní sály. Konečně jsme si také udělaly chvíli na kafíčko a dortík, i když i tam jsme stále probíraly, co jsme viděly a co na kterou z nás nejvíc zapůsobilo.

V podvečer jsme ještě shlédly i část malé módní přehlídky paličkovaných doplňků na náměstí, u „Krajkářské světničky Steffi Schmat“. Při vší úctě k organizátorkám, s loňskými přehlídkami v Holečkové natož v Rychnově či Bystrci se to nedalo srovnat. Příjemné bylo, jak kongresem žilo celé městečko. Krajky byly ve výkladních skříních mnoha obchodů, především v obchodech s textilní galanterií. Je znát, že paličkování má v Německu velkou tradici a podporu.

Unavené, ale velice spokojené, plné dojmů a nápadů jsme se navečer vracely k domovu. Snad i všechny mimopražské účastnice zájezdu stihly své spoje a dostaly se v pořádku domů. Na tomto místě se sluší poděkovat řidičce a řidiči autobusu, kteří nás spolehlivě dovezli na tento pěkný výlet. Zahájení krajkářských výletů máme úspěšně za sebou, a už se těšíme na Krajkářské trhy v Praze, výstavu ve Vamberku a další akce.